Svojou originálnou ontologickou a posthumanistickou koncepciou patrí český filozof prof. PhDr. Ing. Josef Šmajs, CSc. (nar. 1938) medzi ekofilozofov medzinárodného významu. Slovenské vydanie rovnomennej knihy je oproti pôvodným dvom českým vydaniam (1995, 1997) i anglickému a nemeckému vydaniu (1997) rozšírené o tri eseje venované problematike vzdelania, reči a informačnej techniky a tiež o výzvu Nájomná

Platónovo myšlení se často krčí ve stínu děl myslitelů, kterým na filosofickém kolbišti přisoudili rozhodčí lepší skóre. Mnohá pojednání o Platónovi se odvíjejí ve stereotypních kolejích a popisují tohoto řeckého filosofa jako nějaký muzeální artefakt, který byl umístěn za vitrínu společně s dalšími exponáty a jemuž se obdivují pouze milovníci pozůstatků dávné minulosti. Kdo se však do Platóna opravdu

George Berkeley je znám především svým idealismem a popřením možnosti hmotné substance. Neméně významné je však jeho chápání mysli člověka jako bytostně aktivního jsoucna a jeho teorie sebeuvědomění. James Hill předkládá čtenářům originální pohled na Berkeleyho filosofii ducha. Dokládá, proč je tradiční empiristická interpretace Berkeleyho filosofie neudržitelná, v jakém smyslu bylo jeho pojetí mysli

První číslo revue vydávané společností Člověk a tradice spolu s nakladatelstvím Malvern je věnováno vztahu tradicev nejširším slova smyslu k současnému světu a také se pokouší definovat, co vlastně \"tradice\" představuje. Obsahuje jak příspěvky známých cizích autorů René Alleau, Annick de Souzenelle, Valentin Tomberg, René Daumal a další, tak i původní eseje našich autorů jako je Marin Žemla, Karel

Druhé číslo sborníku vydávané společností Člověk a tradice spolu s nakladatelstvím Malvern.

Autor je filozof a teológ, prívrženec i doproca Viklefových myšlienok, učiteľ Husov, patril medzi najvýznamnejšie postavy pražskej predhusitskej univrzity. V traktáte nazerá na hriech a na milosť a skúma ich podstatu a pôvod.

Komentované řecko-české vydání Komentáře k Platónovu „Parmenidovi“ od neznámého pozdně antického (patrně novoplatónského) autora, který se zlomkovitě dochoval na turínském palimpsestu. Publikace kromě řeckého textu a překladu zahrnuje detailní komentář a úvodní studii věnovanou příběhu tohoto textu, otázce jeho autorství a srovnání s myšlenkově příbuznými autory a texty, Plótinem, Porfyriem, Mariem

Osobnost a dílo Adolfa Portmanna (1897–1982) inspiruje již několik generací českých biologických myslitelů. Po módě genetického determinismu se v dnešní teoretické biologii opět obnovuje zájem o ohledávání filosofického základu, ze kterého čerpají vědy o živém.

Svazek Acta Comeniana 34 přináší pět studií domácích a zahraničních badatelů zaměřených na dějiny filosofie a intelektuální komunikace. Mimo jiné se jedná o studii Simona Burtona (University of Edinburgh) „Encyclopaedic Mirrors of the Soul: Comenius, Pinder and the Transformation of Cusan Optics“, v níž autor zkoumá vliv Pinderovy kompilace Kusánského prací na Komenského dílo, širší kontext novoplatónské

Militantný ateizmus je na vzostupe. V uplynulých rokoch autority ako Richard Dawkins, Sam Harris, Daniel Dennett a Christopher Hitchens vyprodukovali nepretržitý prúd knižných bestsellerov, znevažujúcich náboženskú vieru ako nebezpečné bláznovstvo.

Kniha Morálka. Úvod do etiky vyšla poprvé r. 1972.

Listy florentského platonika Marsilia Ficina De officiis a Veritas de institutione principis patří mezi nejvlivnější z celé Ficinovy korespondence jakožto stručná pojednání o v renesanci oblíbených tématech morální filosofie. Unikátní recepce se dočkaly i v českém prostředí počátku šestnáctého století, kdy byly přeloženy do humanistické češtiny, list Veritas dokonce dvakrát.

Filosofická zkoumání (1953) vydali z Wittgensteinovy pozůstalosti jeho žáci jako rekonstrukci knihy, na níž pracoval od roku 1929 a jež měla jako vyjádření jeho filosofie nahradit Tractatus logico-philosophicus (1921). Využili přitom především text z přelomu třicátých a čtyřicátých let, s nímž byl Wittgenstein zřejmě dlouhodobě spokojen. Přes výhrady, jež lze zpětně k jejich ediční práci mít, se jim

Umelecká kritika nemusí byť len solipsistickým monológom, ale môže fungovať ako zmysluplná intersubjektívna spolupráca. Preto však treba najprv preukázať neplatnosť alebo aspoň neopodstatnenosť primitívneho subjektivizmu a relativizmu vyjadreného napr. v známej téze de gustibusnon est disputandum.

Čtvrtý díl jedenáctisvazkových Dějin filosofie jezuity Frederica Coplestona s podtitulem Od Descarta k Leibnizovi se zabývá racionálními systémy filosofie v kontinentální Evropě v období před Kantem. Autor, dlouholetý vyučující v Římě a hostující profesor na jiných univerzitách (USA, Německo aj.), se těší ve vědeckém světě mimořádné oblibě.

Milan Klíma (* 1932) si přál být ornitologem, ale z brněnského ústavu pro výzkum obratlovců nakonec přesídlil do Frankfurtu, kde více než čtyřicet let přednášel na lékařské fakultě a uzrál v osobnost, o jaké se opírá každé akademické prostředí. Plodem jeho fascinace anatomií živých organismů se kromě publikovaných objevů z nejrůznějších oborů (mj. embryologie a cetologie) staly ilustrované knihy a

Pojem civilizace dávno není jen odborným termínem. V posledních letech se z něj stal výraz hojně užívaný ve veřejných diskusích zabývajících se střetem civilizací, civilizačními kolapsy atp.

Předkládaný svazek přináší kromě recenzní rubriky šest studií, které se týkají intelektuálních dějin 16.–18. století. Vedle diskusí humanistických učenců o biblickém překladu se zabývají logikou Petra Crockaerta, konceptualizací přírody v pansofickém díle J.A. Komenského, představami učenců 17. století o analogickém pohybu mořských vod a tělesných tekutin, výkladem knihy Genesis u Valentina Weigla

V knihe autor podáva základnú charakteristiku analytickej filozofie orientovanej na logickú formalizáciu jazyka a analýzu užívania prirodzeného jazyka a ukazuje niektoré možnosti využitia metód tejto filozofie v teológii.

V Jungově duchu vymezuje paradigma páté, paradigma přechodu, paradigma duchovně intuitivní. Psychospirituální krize, které v dnešní době v adolescentním věku bují jako houby po dešti, chápe jako zákonitý proces iniciace, jako přibližování se silovému poli virtuálního Já v nejstarším anejmocnějším paradigmatu.