Na jeden zátah by těchto 74 krátkých básní napsal snad jenom maniak v posledním tažení. Tenhle materiál ovšem vznikal v rozmanitých situacích během několika desítek roků. Kresby, jež jsou součástí knihy, jsou textům přiřazeny dle společných pohledů básníka a malíře na život a jeho rozmanité podoby.

Na první průlet verši Miroslava Fišmeistera by se možná zdálo, že jde o hravě nonsensovou poezii, o absurdní slovní hříčky, o zvukomalebné toky hlásek a písmen a v nich neztajené jiskřivé veselí. V jeho křivolakých, složitě spájených obrazech ale zdaleka není vložen jen autorův cit pro bizarnost, hru, významy a zvuky jazyka: jejich smysl je nečekaně zvrstvený, jiskří v elektrizujících výbojích ze styku

Sbírka Černý vesmírný popel představuje autorovy básně z let 2008-2018. Ve všech textech se ukazuje nahá přítomnost, jakási vivisekce okamžiku, doba mezi cíděním hrobů a promluvami o budoucnosti. K tomu všemu nás tady takřka obtěžuje lyrický subjekt, to zatrolené černé básnické já, které tak miluje překračování hranic mezi legendou (mýtem) a tělesností, s její bídou a úzkostmi. A přece, pokud ty verše

Sbírku Magorův ranní zpěv dělí od sbírky Magorova děťátka více než dvacet let, ale spojuje je v Jirousových básnických textech dosti výjimečná hravost, odlehčenost. Většinou zde chybí ona závažná \"existenciální\" témata a svědectví o hrůzách pobytu v komunistických vězeních i na relativní mimovězeňské svobodě. Magorův ranní zpěv je první Jirousovou sbírkou vydanou v samizdatu (1975), již tvoří causerie

Po prvotině Já uříznu si hlavu trnem z růže přichází Blanche Cutie (vlastním jménem Blanka Jakubčíková) se svojí druhou sbírkou, která nese lapidární, leč výmluvný název Kunsthysterik. Coby absolventka Fakulty výtvarných umění v Brně se ve svých verších vypořádává s vyčerpanou postmodernou a sama nazývá svoji tvorbu „postpostmoderní“ poezií.

Výběr „nejlepších“ básní nemá sugerovat iluzi objektivity, ale je výsledkem setkání dvou editorů, dvou subjektivních pohledů na poezii daného roku i na poezii jako takovou. Svazek opět představí přibližně čtyři desítky básní, jež byly uveřejněny v uplynulém roce jako básnické novinky česky píšících autorů; pozornost je věnovaná publikování knižnímu, časopiseckému, ale i na internetu. V roce 2015 se

Pravdu o sobě shrnuje do rázné věty: „Jsem Petra Strá a píšu básně.“ Křehká, ženská, velmi osobitá imaginace. Básně jako „zastřešené ticho“. Na rovu leží sníh, uvnitř je střižna poztrácených a znovunalezných obrazů a dějů,laboratoř se zimními fragmenty… Petra Strá (Strachoňová-Fingerlandová, nar. 1979) studovala obchodní akademii, dopravní inženýrství a geografii a Literární akademii Josefa Škvoreckého.

Poezie Rzí plání urouhaných je skladbou o 150 básních, jakýchsi pozastaveních za ztracenou či spíše zrezlou láskou, za dobou která je urouhaná a za rouhání se nestydící. Hejátkova poezie v této knize je jedním slovem šanson. Jde o abstraktní, ale i velmi realistické obrazy psané opět na pomezí volného a vázaného verše, přičemž rýmy však mají povětšinou až precizně pevný řád a jasnou kostru. Milostná

Knížka plná humoru obsahuje výběr limericků, které překvapí nečekanými pointami a rozveselí čtenáře každého věku. Knížku doprovázejí ilustrace plné barev i nápadů Jany Štěpánové.

Další básničková knížka Honzy Volfa.

Sbírka básní o tom, co MÁMY denně zažívají a jak si (ne)umí se vším poradit. Básně, které pobaví, pohladí i ukonejší. Svět MÁM je různorodý a pestrý. MÁMÁM jsme všichni vděční za život a právě především ten tato sbírka oslavuje! A to nejméně tak, jak MÁMY oslavují každé kafe a hlídání svých potomků. Co si budeme namlouvat… Pohromy i štěstím nabité chvíle, eskapády i vzlety! MÁMY, tak na zdraví!

V tomto svém nejnovějším románu vyvolává vypravěčka, čím dál víc splývající s autorkou, své blízké z podsvětí a zapomnění - v příbězích vyprávěných se soucitem, něhou, porozuměním. Ocitáme se v ulicích Vinohrad i Starého Města, na Olšanském hřbitově, v jehož blízkosti stojí dům autorčina dětství, dále v domě na náměstí Jiřího z Poděbrad i v pokoji, kde píše. Vyvolávání však není pouze vyprávěním, ale

Lidský faktor zatlouká hřebíček Možná že jediným lidským pojítkem s přírodou a transcendencí je naše neschopnost dostát vlastním požadavkům lidství. Věrnost se rozbíjí o chtíč, „lása“ o každodennost soužití, ideály o chuť nemyslet na nic, mateřství o děti, vůle o bezmoc, buňka o jinou buňku. Nejde však o muže a ženu, o vztahy. To lidé jako by nedokázali uspět v žádném ze svých rituálů lidskosti, návštěvy

Uprostřed vztahů, cest, zážitků, duchovních zjevení a porozumění s druhými lidmi se autor dotýká křehkých „perliček na dně“. Vyplouvají určité odpovědi, záblesky krásy, pochopení, smíření. To je pak popsáno nejčastěji formou volného verše prostřednictvím zvukomalebných slov a nenápadného, jakoby skrytého rýmu. Každá cesta a setkání se stávají příběhem. Někdy plným okouzlení, jindy je to setkání s bolestí

Tato knížka sdružuje dvě básnické sbírky: Celníci a námořníci a See Emily Play 2. Miroslav Fišmeister (* 23. dubna 1976) se narodil a žije v Brně. Amatérský přírodovědec, pošetilý pohádkář, Starý muž příbuzný s koněm, čtvrtý Profesionál. Po jednom z jeho ruských předků je pojmenován archipelag. Dva roky studoval FF MU (filosofie, religionistika, angličtina), dva roky pracoval v brněnské zoo (osli,

V rámci sedmisvazkového souborného vydání díla básníka, prozaika, esejisty a překladatele Jana Zábrany (19311984) vychází po svazcích Nápěvy a Básně třetí rozsáhlý svazek jeho poezie, jímž se vydávání Zábranových básní uzavírá. Obsáhlá kniha shrnuje dosud netištěné Zábranovy básně z let 1954 až 1970, rukopisnou sbírku Jeviště jednoho jara, dosud jako celek nevydaný cyklus osmi monotónních básní, nedokončenou

Koláže Michaely Kukovičové v doprovodu básní Petra Borkovce. Nejsou ani tady, ani tam. Mnoho (často) spí nebo chodí domů po půlnoci. Jsou tiché, z jejich pokoje se klíčovou dírkou line proužek mihotavého světla. Svět, v němž žijí, je neproniknutelný jako tropické rostliny v džungli — a když ho kousek odhalí, žasneme. Držíte v ruce zápisky z nočního probouzení, herbář snů a průhledy klíčovou dírkou,

Již předchozí tvorba Radka Malého ohlašovala pozoruhodnou proměnu doposud pro něj charakteristického způsobu básnické práce. Ubylo klasických forem, objevily se postupy zcela nové. Přítomný soubor představuje pět vícehlasých básnických skladeb, v nichž se prolínají dávné husákovské osmdesátky, nedávná pandemická zkušenost, ale i nejrůznější nevyžádané výzvy osudu. Jeho zpráva je příjemně epická, „jazzově“

Nakladatelství Volvox Globator představuje reprint zásadního díla české literární a výtvarné avantgardy. Bezmála před sto lety, roku 1924 byl poprvé publikován soubor čtyřverší Vítězslava Nezvala – Abeceda, a to v rámci sbírky Pantomima, která byla koncipována jako básnický manifest poetismu. O dva roky později vyšla Abeceda samostatně s podtitulem: „taneční kompozice Milči Majerové“ v typografické

Dramatické básně o všednostech. Výklad světa jako přehlídka zuřivých pozorování, jež konají lidé, věci i zvířata. Samo vyslovování je zde hlavní posedlostí: za každým slovem lze objevit další slovo, které je přesnější, přísnější, bolestivější – v nekonečném stupňování. Šestá sbírka poezie české básnířky žijící v USA.