Jan Skácel vystudoval reálné gymnázium v Břeclavi. Za války byl totálně nasazen na stavbách silnic v Rakousku. Od roku 1948 pracoval jako redaktor brněnské Rovnosti. V roce 1953 nastoupil do literární šéfredaktorem kulturní revue Host do domu a ROK. Po zániku Hosta nesměl publikovat, jeho dílo vycházelo v samizdatu a exilu. Až v 80. letech spolupracoval s divadlem, např. jeho přebásnění Sofoklova Oidipa

Básníkova již desátá sbírka originálním způsobem prohlubuje a rozšiřuje jeho dosavadní tvorbu. Samotný název prozrazuje, že autor hledá různé možnosti, jak utvářet svou poetiku; vedle drobného epického útvaru napíše koláž, či básnický fragment vedle aforismu, a začlení inspirativní citát do osobních myšlenek. Základním tónem je zde téma času, ale uskutečňované mnoha způsoby a v mnoha dimenzích. Živé

Zamilovanost, láska, sebevražda a ztráta. Výběr básní zachycuje a popisuje vnitřní život a myšlenky autorky. Básně jsou řazeny chronologicky, jednotlivá témata se střídají. Pro odlehčení jsou ty emočně náročné proloženy méně silnými, někdy hravými básněmi. Poskytují možnost ztotožnit se, najít úlevu a pochopení nebo jen nahlédnout do života mladé ženy dnešní doby. Sbírka může být společníkem na dlouhý

Třináctá sbírka „žijícího klasika“ české poezie, obdivovaného barda Víta Slívy, koncentruje nejvyšší kvality básnictví tak, jak je Slíva svou tvorbou ztělesňuje: myšlenkovou pronikavost a nedostižnost v uchopování, rozžíhání a zastavování životní zkušenosti, otevřenost v citlivosti a jazykovou a vyjadřovací nasycenost – jednoduše krásu, jíž se lze chytit jako bóje na otevřeném moři a zachránit se.

Ivan M. Jirous byl nejen duchovní vůdce undergroundu, vězeň, básník a magor, ale též velký modlitebník. Z Magorovy summy jsou vybrány nejlepší básně duchovní a seřazeny shora dolů: Nejprve Bůh ve třech podobách - Stvořitel, Vykupitel a Utěšitel. Poté nebeské zástupy neboli \"katolický panteon\" - andělé, Panna Maria, \"svatí staří\" a \"svatí noví\", nekanonizovaní (a často nekanonizovatelní). Konečně

Reprezentativní výbor z básnického, prozaického a publicistického díla Vítězslava Hálka (1835—1874) má ambici shrnout jeho nejvýznamnější a zároveň čtenářsky dosud živé práce. Obsahuje dvě nejznámější Hálkovy básnické sbírky Večerní písně (1858) a Pohádky z naší vesnice (1874) a dále čtyři povídky (Muzikantská Liduška, 1861; Domácí učitel, 1867; Na statku a v chaloupce, 1871; Poldík rumař, 1873), reprezentující

Na první průlet verši Miroslava Fišmeistera by se možná zdálo, že jde o hravě nonsensovou poezii, o absurdní slovní hříčky, o zvukomalebné toky hlásek a písmen a v nich neztajené jiskřivé veselí. V jeho křivolakých, složitě spájených obrazech ale zdaleka není vložen jen autorův cit pro bizarnost, hru, významy a zvuky jazyka: jejich smysl je nečekaně zvrstvený, jiskří v elektrizujících výbojích ze styku

Poezie M. J. Vilímka není vlastně nesena jeho životním osudem františkána, jde proti němu, nebo spíš podél něj. Je to poezie divokého smíření a napjatého klidu, vášnivě hledající rovnováhu. V městských kulisách oslovuje Jej, ve „vykopnutých dveřích své jistoty“ vybavuje si předchozí tvar života, jenže i ten nový je poznamenán starým nepokojem, stálým soubojem se „zvlněním neklidu“, rozbouřen vzpomínkami,

Verše, jejichž poznávacím znakem je i všudypřítomný humor anglického typu, skvěle doplňují rovnocenné ilustrace akademického malíře Jana Gablera.

Básně pro všechna lidská srdce, jež touží po lásce, milují, ale také pro ty, kteří vědí, jak láska bolí. „Vydejte se s mými básněmi a obrazy Eleanor Skurské na cestu do svých srdcí. Nechte se oslovit otevřeností a láskou, jimiž ke mně promlouval vesmír, a vězte, že v srdci jsme všichni stejní.“

Sbírka Na slupi 8 je komponovaným cyklem básní, v němž konkrétní pražský dům se svou minulostí slouží jako projekční plocha. Autor se na ní – snad ve stylu vzdáleně podobném Spoonriverské antologii – snaží proniknout do mysteriózního prostoru, hlavně však zahlédnout obrazy a osudy lidí, jeho obyvatel. Vytváří tak jakýsi pestrý obraz soudobého světa a různých variant našich životů.

Sbírka Petra Hrušky je v mnohém mimořádná. Snad u žádného jiného autora české poezie se nesetkáme s něčím podobným: jedna postava procházela po více než dvacet let důsledně všemi Hruškovými knihami, zjevovala se na chvíli a zase mizela se svojí znepokojivou energií a osudem. Adam. V žádné hlavní roli, jen trochu přestárlé dítě, trochu odjakživa dospělý, postával neohrabaně na okrajích básníkova světa

Básnické dílo Františka Halase tvoří nenahraditelnou součást českého písemnictví. Ve světové proslulosti jeho básním brání především to, že jsou psány jazykem tak mnohotvárným, že jsou téměř nepřeložitelné. Rozmanitost jeho tvorby připomínáme svazkem, kde jsou zastoupena díla: Naše paní Božena Němcová Tvář Já se tam vrátím Sbírka Tvář rok po vydání obdržela státní cenu. Je věnovaná Josefu Horovi, některé

Milovaný i nenáviděný výběr z české poezie, letos po osmé

Egona Bondyho netřeba představovat: guru několika generací nonkonformní mládeže, světec českého undergroundu, svérázný fi lozof, pozoruhodný prozaik a především – vynikající básník. Projekt Bondyho sebraných básnických spisů si klade za cíl představit poprvé v úplnosti jeho básnickou tvorbu, včetně nově objevených či rekonstruovaných textových materiálů. Proponované tři svazky nepřinesou „pouze“ Bondyho

„Často se říkává, že moderní poezie je – na rozdíl od poezie psané v minulosti – natolik uzavřená sama v sobě, že pomalu ztrácí běžné čtenáře a stává se četbou hrstky zasvěcenců, nakonec často jen básníků samých. Jen stěží bychom hledali výraznější protipól zmíněného typu poezie, než jakým jsou přítomné verše Martina Vopěnky: zcela srozumitelné, sdělné, působící klidným rytmem a prosté – právě to je

Po debutu Zabásni m(n)ě a obrazovo-poetickém strašení Bububu připravila Eva Suková novou básnickou sbírku Rychlé občerstvení. Ve čtyřech tematických oddílech nabízí téměř padesát textů. Jsou pestrou procházkou po ne zrovna vlídném světě, ale vždy nahlíženém pohledem věčné optimistky. Autorka hledá – a většinou nachází – tu dvacet deka radostí bez mouder a blbostí, tam jednu porci malé radosti, vždy

Michaela Janíka známe především jako písničkáře z folkového dua Paleček & Janík, jehož písně Hele lidi, Kukátko, Hruška a další nezastárly ani po půl století. Michael je rovněž autorem textů řady hitů Věry Martinové či Pavla Bobka. Písničku Lásko, mě ubývá sil zná u nás snad každý, její autory málokdo. Ke svým sedmasedmdesátinám si Michael Janík nadělil knižní debut s názvem Poezie starého písničkáře,

Tato knížka sdružuje dvě básnické sbírky: Celníci a námořníci a See Emily Play 2. Miroslav Fišmeister (* 23. dubna 1976) se narodil a žije v Brně. Amatérský přírodovědec, pošetilý pohádkář, Starý muž příbuzný s koněm, čtvrtý Profesionál. Po jednom z jeho ruských předků je pojmenován archipelag. Dva roky studoval FF MU (filosofie, religionistika, angličtina), dva roky pracoval v brněnské zoo (osli,

Poezie Michaely Keroušové (1987) je vystřihovaná ze všedních dnů i ze snů, z každodennosti i z pohádek. Je holčičí i ženská najednou. Ať už se v ní píše o čemkoliv, má zvláštní jas a rytmus. Tahle slečna se navíc nebojí - leze po hromadách haraburdí, prochází v noci panelákovými sklepy a setmělými městskými parky. Když ji přepadne strach, začne si potichu zpívat a usmívat se. Poezie svrchního kvašení,